Není tomu tak dávno, co byla vzrostlá tráva úhlavním nepřítelem správců městské zeleně a dlouhá stébla se kosila při každé druhé příležitosti. Nízký trávník byl naopak brán jako důkaz, že správce o město dobře pečuje. Jenže situace se kvůli suchu mění, v současnosti je vše naprosto jinak.
Od minulého roku se rozšířil ve městech trend nesekání trávy. Bojíme se sucha, vyhnutí hmyzu. Trend je to pravděpodobně správný. I přesto lidi rozděluje. Opět.
Vyhynutí hmyzu
My vlastně z těch měst odstraníme v podstatě veškeré zdroje, které ten hmyz má. Potom nemá kde žít, nemá se kde vyvíjet, tím pádem, když už někde zbydou nějaké rostliny, tak je hmyz nemůže opylovat. Nemůže ani sloužit jako potrava pro ptáky, takže to má takový kaskádovitý efekt. Řada lidí si jistě všimla, že z měst mizí ptáci, je to i kvůli tomu, že jim mizí potrava. Je to komplexní systém.
Vyhynutí hrozí zhruba polovině druhů, ohroženy jsou včely nebo motýli.
Proč nesekat trávu?
Problém seschnutí trávy: tráva posekaná na krátko v suchém a teplém polabském klimatu bez zavlažování brzy zaschne. „Anglický trávník“ vyžaduje časté zavlažování, buď přirozenými srážkami (Anglie), nebo častým zaléváním. Umělé zavlažování je přirozeně energeticky náročné a může narážet na nedostatek vody v suchých letních měsících. Sežloutlá tráva pak neplní svoji okrasnou a rekreační funkci, zejména pak v suchých a horkých letních měsících
Odvodňování krajiny: když je trávník extrémně krátký, dochází k rychlejšímu stoku vody z terénu a tudíž i úbytku vody v krajině. Zrychlení odtoku vody z terénu je způsobeno nedostatkem zadržujících materiálů a rychlejším výparem (sluníčko se dostane k půdě s nízkým porostem rychleji).
Estetické hledisko: je krásný trávník sesekaný na několik milimetrů? Není! Kvetoucí dvouděložné rostliny (sedmikrásky, zvonky, kopretiny, štírovníky atd.) na trávníku jsou nádherné. Nadměrným sekáním dochází ke snížení druhové diverzity rostlin. Estetické pojetí je velmi subjektivní - podléhá módě. V Holandsku nebo i v jiných zemích nechávají na trávnících v městech i padlé stromy (tlející, hnijící v rozkladu) a není to považováno za neestetické nebo jenom za nezdravé.
Snížení druhové diverzity živočichů a rostlin: Snížení druhové diverzity živočichů, v trávě pak nemůže žít hmyz a zvířata. Městské prostředí může poskytovat útočiště dokonce ohroženým druhům živočich. Projev zvýšené druhová diverzity je jak v navýšeném počtu druhů rostlin (především dvouděložných - mák, chrpa, zvonky, šťovík, kopretiny, vždy samozřejmě vzhledem k další podmínkám prostředí jakými je nadmořská výška, obsah živin v půdě atd.), bezobratlých (hmyzu, brouků, měkkýšů) ale také obojživelníků a ptáků, kteří jsou v úzkém potravním vztahu s hmyzem (hmyzožraví).
Hluk, spotřeba fosilních paliv: Sekačky na trávu jsou velmi hlučné. Navíc se zbytečně spotřebovávají fosilní paliva, kterých je nedostatek. Město musí zbytečně vynakládat prostředky na techniku a lidskou práci.
Odpůrci neposekaných trávníků
Města často bojují s negativní reakcí obyvatelstva. Lidé nejčastěji argumentují alergiemi, klišťaty, psími výkaly ve výsoké trávě.
Na to je jednoduchá odpověď: „Pyly jsou v ovzduší přítomny téměř neustále, a to především z luk, pastvin a lesů v okolí města, které prouděním vzduchu putují i několik desítek kilometrů. Rozkvetlé trávníky to zásadním způsobem neovlivní.“
„Sezonní pyl je u nás nejčastějším typem alergie,“ vysvětluje Petr Panzner, předseda České společnosti alergologie a klinické imunologie. Neplatí ale logika, že čím blíž louce alergik bydlí, tím větší má zdravotní problémy.
Pejskaři se zase obávají, že ve vysoké trávě chytí zvířata snáze klíště. S čímž lze ale také alespoň částečně něco dělat. „Majitelé psů by měli počítat s tím, že ve vyšší trávě se budou vyskytovat klíšťata. Vysokým trávníkům – označeným cedulí – by se tedy při venčení svých mazlíčků měli raději vyhnout a preventivně je ošetřit přípravky proti klíšťatům,“ radí ve Frýdku-Místku.
Absurdní samozřejmě je i nutnost označovat vysokou trávu cedulí. To snad každý vidí. Také se nebavíme o tom, že je ve městech všude metrová tráva.
Léty naučené dedukce
Neposekaná tráva je podezřelá. Jdete kolem a co vás napadne: Proč to tak nechají, kde se flákaj?
Když omezíme sekání trávy, efekt bude okamžitý. Teď mizí hmyz i ptáci
Hrozící nebezpečí správně anticipují v Sokolově: "Vybrali jsme čtyři místa, kde seče budou provedeny až na konci roku. Tyto plochy budou osazeny cedulkami, aby občané viděli, že louky zůstávají nesečené ne kvůli naší neschopnosti, ale že opravdu chceme vyzkoušet, jak tam květena a celá situace bude vypadat,"
To je ono. Nestačí instruovat žence, ale také, nebo spíš především, ostatní obyvatelstvo. Je nutné s lidmi komunikovat, vysvětlovat.
Nejde jen o sekání/nesekání
Priorita travnatých ploch je, že mají být zelené. Aby v rostlinách probíhala fotosyntéza, aby byly živé. Jen tak mohou plnit všechny své funkce, například zadržovat prašnost a vodu.
Když někdo zúží celou problematiku zelených porostů ve městě na „sekat, nebo nesekat“, tak tím ukazuje maximálně zkreslený a úzký pohled. Říká odbornice Marie Straková.
Je třeba pracovat s druhově pestřejšími porosty, které obsahují jak jednoděložné, tak dvouděložné rostliny. Dvouděložné totiž zůstávají zelené i při vysokých teplotách. Také jsou to hostitelské rostliny pro spoustu druhů hmyzu. A kvetou.
Ale nemůžeme porosty zakládat jen z dvouděložných bylin. Vždy musíme pracovat se směsí. Trávy mají například tu výhodu, že mají díky svému svazčitému kořenovému systému protierozní účinek, snesou zátěž a dokáží odnožovat a tím zajišťují pokryvnost. To tráva nám na pobytových plochách zajišťuje příjemné sezení.
Pokud travnaté plochy mají plnit funkce, které od nich požadujeme, musíme si říct, co je jejich smyslem. Jestli jsou pobytové, nebo pohledové. Podle toho určujeme i četnost jejich sečení.
Promyslet místa kde nesekat
To, že se pohybujeme z extrému do extrému dokazují i mnohé stížnosti občanů. Kdy nejsou posečena například dětská hřiště a blízké okolí. Nepřehledné křižovatky, kde vysoká tráva zabraňuje výhledu. A mnohé další.
